Letem zlínským světem

13. 06. 2018

Je úterý ráno a my se vydáváme přistaveným autobusem směr Zlín. „Nezastavujeme, máme zpoždění, dvě hodiny cesty nevyžadují přestávku“, hlásí velitel autobusu Karel. Nakonec se přeci jen slitoval a byli jsme obdarovaní malou pauzičkou, jenž přispěla ke zdaru naší cesty. Autobus couvá do našeho kempu Dešná, prý s feng shui prvky. Vyložíme zavazadla a hurá do Zlína. Kontrolní přepočet: děti v plném počtu, zavazadla mínus jedna. V pořádku, se ztrátami se musí počítat.

V poledne jsme ve Zlíně, vítají nás Baťovy cihlové domky. Ulice Filmová nás zavede až ke dveřím Filmových ateliérů. Malá svačinka mezi stromy a jde se animovat. Jen je třeba posbírat několik batůžků, svačin a peněženek, které po nás zůstaly na trávníku – „prý nikomu nepatří“.

Výtvarná dílna Filmových ateliérů je plná materiálů pro výrobu prostorových i plošných animací. A také je tu modelína a ta vyhrává. Dozvídáme se několik zásad o výrobě filmových uzlů a jde se do práce. Každá skupina zvolila jinou strategii výroby. Některé skupinky rychle uplácají figurky, střelnou zbraň a jako náboje poslouží špendlíky, scénář je jasný a za několik minut máme animované mrtvoly. Jiné skupinky dlouze diskutují nad mírovými tématy a rekvizitami a posledních deset minut se animuje. Děti dávají do pohybu modelínu, látky, papíry, lego, knoflíky, peříčka a jiné. Vznikají krásné a vtipné animace. Následuje prohlídka historické části ateliéru, kde jsme obohaceni například o dílo a life-story Hermíny Týrlové a příběh veselého nosatého prasátka Lojzíka. V ateliérech jsme si všichni užili a plní zážitků se vydáváme zpět do kempu, tentokrát městskou hromadnou dopravou. Nad očekávání se naše téměř padesáti členná skupinka vždy vměstná do autobusu a naše děti projevují dobré komunikační schopnosti a těší místní spolucestující. Tak i cestu ve čtyřiceti stupních celsia, téměř bez vzduchu a se stáním na cizí noze, dobře zvládáme. Jsme v kempu a po několika hodinách stěhování dětí mezi chatkami, aktivitami na dětském hřišti a vykoupením místního baru, děti odvážně usínají. Průvodci dobře stráží do pozdních nočních hodin kemp. O to více jsme překvapení, když děti velice brzy ráno v pět hodin přebírají hlídku nad kempem.

Druhý den nás po vydatné snídani čeká celodenní pěší výlet. Děti mají na výběr ze dvou variant – 8 a 16 km. Děti si svobodně vybírají a průvodci je láskyplně přesměrovávají do skupinek tak, aby nebyly ztráty a všichni spokojně došli. Jsme u cíle, hotel Všemina nás vítá příjemným koupáním, dětským hřištěm a slušným jídlem. Děti si samy jídlo objednávají, celé ho snědí a samy zaplatí. Z docela široké nabídky hotelové jídelny vyhrávají 25krát palačinky a 25krát řízek s hranolky. Jo, v kuchyni se mají co otáčet a dokonce vstřícně přijímají desítky našich plateb za jídlo, nanuky a kafíčko.

Začalo se mračit, proto hbitě do kempu. Po cestě si děti jako předmět rozhovoru vybírají například i opakování násobilky a samozřejmě téma početí. „Víte o tom, že když chcete mít čtyři děti, musíte to dělat tisíckrát?“, jsme již poučení od těch nejmenších. V kempu na nás čekají volně se pasoucí bílé kozy, ale protože „koza není býk“, jsou děti v bezpečí, i ty v červeném tričku. Toto stanovisko vyhodnocují průvodci v rámci bezpečí dětí a jde se na večeři. Tedy jde se do lesa na dříví a klacíky na opékání špekáčků. Povedlo se. Večeříme, zpíváme a hrajeme si u ohně. Ještě nám zbývá poslední úkol tohoto dne, úspěšně se sbalit do velkého zavazadla a připravit si malý batoh s sebou do Zoo. Za dvě hodiny je hotovo a jde se spát, ráno se brzy vstává.

Třetí den ráno prší a v kempu je klid, všechny děti ještě spí. Je potřeba budíček, vyměnit oblečení za teplejší, nasnídat se, vyklidit chatky a být 8:15 na zastávce se všemi dětmi. Vše se stihlo, jedeme s přestupem do Zoo Lešná. U vchodu do Zoo se rozdělujeme na několik skupinek.  Po složení znalostního testu o provozním řádu Zoo se mohou děti starší 10 let po Zoo pohybovat samy. Následuje velká debata, zda když budu mít za 4 měsíce 10 roků, zda také splňuji kritéria. V Zoo je lidí více než listí na stromech. Proto si všechny děti píší číslo, na které mají volat, když se ztratí. Pro jistotu. Jenže děti naší školy se odpovědně drží své skupinky, opatří si oběd a dle plánu se všichni úspěšně setkáváme ve stanovený čas u východu. Znaveně a spokojeně odjíždíme směr Opava. Plní zážitků a dalších obohacení, jak jsou naše děti schopné a odpovědné, jedeme domů.

Kamila Ullmannová