Jak dopadl náš modul "Pozorování liči"

21. 05. 2017

Pojďme se společně podívat, jak dopadl dětmi vedený modul „Pozorování liči“!

Nafoukané liči,

říkalo, že se líčí

a že ve velkou kytku vyklíčí.

Liči se chlubilo:

„Půjdu ven a vyklíčím!“

Rostlo tedy liči,

Co říkalo, že se líčí

A že ve velkou kytku vyklíčí.

Mělo se však starati taky,

Co když přijdou mraky.

A že taky

přišly mraky.

Liči se zlomilo

už se nechlubilo.

Jednoho dne jsem přišla s nápadem - udělám modul liči! Doma jsem totiž měla přebytečné klíčky liči. Přihlásilo se spousty holek a já počítala s tím, že to bude finální počet. Domluvily jsme se tedy, že první schůzka, přesazování, se bude konat 21.3.

Stala se nemilá věc, všichni kromě Páji, Julinky a Bětky S. se z modulu odhlásili, „-protože-“... Nenechaly jsme se odradit a liči přesadily do květináčů. Potom jsme šly do keramiky, kde jsme vymýšlely, kam květináče dáme.

Byly různé návrhy, kde budou:

• Na parapetu

• Pyramidy na boxíky

• Někde v keramice

• Mezi okna ve třídě

• Poličky od Maria

Ale taky spousta problémů:

• Zima

• Špatná dostupnost

• Malý parapet

• Málo světla

• Přímý paprsek slunce

• Špína

• Prach

• Nedovolení od průvodce

Nakonec se ujal nápad „poličky od Maria“ a už to jelo. Poličky jsme získaly, nedostupnost vyřešily a květináče i s klíčky se nastěhovaly do nového domova. Mně liči vesele rostlo, holky mi to záviděly, Julince liči nerostlo, spíše umíralo, ona se vztekala a neposlouchala mě. To mne vážně štvalo. Na druhou stranu si však pečlivě zapisovala do svého liči deníčku.

Pája si občas nezapsala, přesto však stejně jako Julinka liči pečlivě zalévala. Nakonec se to zlepšilo a holky se snažily čím dál víc. Pak ovšem vyšla z mé strany nespokojenost s tím, jak Bětka přistupuje ke svým povinnostem a ona nakonec z modulu odešla.

No jo, už vím, že vést modul není žádná legrace!

Mé Liči, ono vážně klíčí!

To liči, co klíčí, jmenuje se KČ.

Líčí se líčí, to mé liči, na zelenou barvu.

Ono nemá rádo larvu, co po něm ráda leze.

Leze vleze, líčí klíčí, larva, liči, larva, liči.

KČ jednou s radostí,

Zjistilo, že to co za larvu považovalo,

Byl jen jeden lístek malý.

Jupí, jupí, Jupí!

Liči klíčí, lístek roste, je to vážně velmi prosté!

Johanka Bublíková (10 let)

Naděje

Některé liči, rádo se líčí,

Neklíčí však veškeré liči!

Některé liči, prostě se nelíčí

A přesto však klíčí!

Některým klíčkům,

však klíčit nejde,

A jejich majitelům,

přichází čas beznaděje.

Klíčkem do beznaděje,

Je naše malá Naděje.

Ta se nelíčí,

Ba bohužel ani neklíčí.

Starosti nám dělá ta Naděje malá!

Na začátku to bylo prima. Přesazovaly jsme liči a všem (byť jen trochu) rostlo. Po týdnu se u mě těšili růstu jen Eadalin se Scautem. Gilda, Žofrá a Lili byli vyhozeni. Dostala jsem nový klíček a pojmenovala jsem ho Žofrá II. Po delší chvíli Žofránek II. uschnul (poznámka: nikdy nepojmenovávejte klíčky stejným jménem odlišeným jen číslovkou). Scaut s Eadalin přestávají růst a schnou. Eadalin je mrtvá na 99,9 %, ale já ji stále nechávám v květináči pod stálou péčí. V pátek 28.4. jsem odjela na prodloužený víkend. Když jsem přijela, Jojo a Jula mi oznámily, že Žofrá II. s Eadalin byli úplně kaput, a tak je vyhodily. Prý chtěli vyhodit i chudáčka Scauta, ale dolů mu vedlo pět statných kořínků. Otočily je teda nahoru v domnění, že to jsou klíčky namísto kořenů. Scaut byl po tomto zásahu přesunut do klíčně. Naštěstí se dal dokupy a 16. 5 jsem ho mohla vrátit do hlíny.

Och liči.

Já to v kostech cítím.

Mé liči

- to už nevyklíčí.

Zalévám ho jak jen můžu

- občas si říkám: já snad umřu.

A jednoho dne…

Hle!

Klíčí, klíčí, to mé liči.

Pavlína Štroblová (11 let)