Cyklisťák načisto

05. 06. 2019

Následující řádky napsali studenti třetího trojročí cestou zpět po šestidenním cyklovýletě z Lince do Vídně:

Neděle 26. 5. 2019 pro některé členy trojročí začala poněkud nezvykle. Místo toho, abychom si užívali nedělního nicnedělání, jsme vyrazili na dlouhou cestu do rozlehlého Rakouska. Dlouhé cesty vlakem s naší třídou jsem si velmi oblíbila, protože se vždy velmi nasmějeme.

Velmi se mi líbily cesty, po kterých jsme jezdili už jen, protože se na nich jezdí lépe než na těch českých. Kempy byly, řekla bych, poměrně ucházející. Nejvíce se mi líbil ten první, čtvrtý a pátý kemp. Ale nejvíce jsem si užila čtvrtek. Byli jsme u přírodního koupaliště v Tullnu. Je vtipné, když do vody házejí ostatní. Ale i kdybyste někomu pomohli, moc by vám to nepomohlo a stejně byste v té vodě skončili.

Myslím, že jsme si tento týden užili a drtivá většina se těší domů. Bylo to úžasné, skvělé, báječné, zábavné, ale i unavující. Šest dní naprosto stačí.

Klára Kubová

I když byl náš výlet do Rakouska docela náročný a další den bychom již nepřežili (ani náš výlet nebyl ušetřen ponorkové nemoci), jsem si jistá, že na kempování a některé z hlášek nezapomeneme. Jsou ale docela sprosté, takže mě omluvte, protože je vynechám. Ovšem mohu prozradit, že došlo i na komolení němčiny, laickou etymologii, pár lingvistických dilemat a v neposlední řadě i na záměnu značky zmrzliny za teroristickou organizaci.

A i když některé z nás (jistě není třeba jmenovat) zasáhla jistá depresivní nálada a tendence kritizovat všechny a všechno, ve společném stanu vždy panovala vřelá a veselá atmosféra.

Pavlína Štroblová

Bylo to super

Barča Müllerová

Náš výlet do Rakouska byl velice výživný a krásný, ale klidně bych jezdil denně víc km, za mě bych tam byl ještě 5 dnů.

Jakub Vajda

První den byl hnusný hned po ránu, seděla jsem s klukama v kupé, a ty poslední dny super, ale nejlíp jsem se měla s Kačkou. Děkuji za týden Vikimu.

Eliška Grigarčíková

Nejvíc jsem si užila společné večery, když jsme byli spolu, zpivali, povídal si a hráli hry. Když jsme jeli do kempu, tak jsme si povídali, bylo to super. Tyto chvíle jsem si užila.

Martina Kotůlková

Výlet jsem si docela užil, ale jsem rád, že už jedeme domů, výlet bych si možná i zopakoval, ale kratší. Zjistil jsem, že s určitými lidmi nevydržím v jednom kempu ani 2 dny.

Matyáš Rádek

Výlet byl super, ale občas to nebylo až tak super, protože pršelo. Nejlepší byl první, a poslední den. Ten déšť byl docela otravný, ale nakonec to bylo super.

Honza Netolický

Mně se tento výlet líbil, kromě úterý, kdy jsme jeli do Melku a pršelo celý den.

Kačka Lissková

Ten výlet do Rakouska byl super.

Andi Sidopulos

Nejlepší byl poslední den, protože jsme jeli do Vídně, která byla nádherná. Nejvíc se mi na ní líbila její architektura. Naopak nejhorší byla středa, protože celou dobu pršelo, což se mimo jiné dělo i v úterý. Takže jsme všichni byli promočení až na kost. Ale zpět k dobrému. První den byl taky super, protože všichni byli skvěle naladění (až na Johanu...) a těšili se na stanování v prvním kempu, který byl mimo jiné také skvělý. Měl ale taky nějaké ty mouchy. Třeba například to, že 2 perlivé vody tam stály 5€.

No, ráno jsme vyjeli, a jeli jsme dalších 40 kilometrů. Což vlastně nikomu nevadilo. (Teda Johana zase byla strašně negativistická, což vlastně byla po celé trvání výletu...). Dojeli jsme do dalšího kempu, který už nebyl zas až tak luxusní, ale stál přímo vedle Dunaje, takže jsme se šli koupat. Vlastně do vody jsme celí vlezli jenom 3 (Já, Kuba a Andi).

Ráno když jsme se probudili, bylo to prokleté úterý... Celý den totiž pršelo. S Johanou se to zase nedalo vydržet, ale nějak jsme to přetrpěli. Ujeli jsme dalších 40 kilometrů a Johana už byla k nevydržení. Neustále kazila morálku tomuto výletu...

Dojeli jsme do Melku, kde byl mimochodem nádherný klášter, do kterého jsem ale nešel. Místo toho jsem koupil suvenýry pro rodinu a šel jsem zpátky do kempu. Pořád lilo jako z konve. A lilo i další den. My jsme neměli úplně nejlepší stan, takže si můžete domyslet, co se stalo. Ráno jsme byli promočení na durch. Sklidili jsme stany a ujeli dalších 40 kilometrů (chudák Johana...).

Jak jsme dojížděli do kempu, přestávalo pršet! Bylo to poprvé, co jsem měl radost ze slunka! (Mám totiž sluneční alergii.) Rozbili jsme tábor, aby se usušily stany. Ráno jsme znovu nasedli na kola a ujeli dalších 40 kilometrů.

Poslední kemp byl nejlepší, protože se v jeho blízkosti nacházelo přírodní koupaliště, do kterého jsme se šli koupat. Nejdřív jsem do vody nedobrovolně spadl já (prokletý Matyáš) a potom i Kuba. Matyáš potom ještě shodil Martinu. Jenže karma je silná, a tak si celá třída zasedla na Matym. Chytili jsme ho a hodili ho do vody i s oblečením. Potom byl na řadě i Honza. Ráno jsme zase vyjeli a kolem 13té hodiny jsme dojeli do Vídně.

Viktor Komárek.

Neměla jsem ráda ježdění na kole a jela jsem na cyklovýlet. Neměla jsem ráda stanování a jela jsem na cyklovýlet s přespáváním ve stanech. Neměla jsem ráda němčinu a jela jsem na cyklovýlet s přespáváním ve stanech do Rakouska. To jsem prostě já.

Když na začátku roku Petr přišel s tím, že pojedeme do Rakouska na kola, běhaly mi hlavou různé myšlenky…cyklistika, spaní ve stanu, hnusné sprchy a záchody, jezení hotovek z neumytého ešusu...Expedice Rakousko. Zdálo se mi to jako zlý sen, přesto jsem na to ale nakonec kývla. Když už jsem ale v neděli v šest ráno seděla ve vlaku směr Rakousko, říkala jsem si, kde a kdy přesně nastal v mé hlavě ten osudový zkrat. V tu chvíli už to bylo ale stejně jedno, musela jsem se zabývat důležitější otázkou ..: jak tento týden přežít. Moje hlava měla chuť vybouchnout, když jsem si uvědomila, že budu muset zvládnout 240 km na kole.

A za týden … Špatná nálada mě neopouštěla po celý týden, tedy až na krátké probliky štěstí každý den při dojezdu na určené místo, tedy do kempu. Musíte mi ale dát za pravdu, že jsem byla alespoň pro jednou v právu. Od pondělí téměř nonstop pršelo, všichni jsme byli promrzlí, jeli jsme v dešti, jedli jsme v dešti...nee, je pravda, že se postavil stan, kde jsme jedli,.. a večer zpívalo..tam jsme byli ale zase namačkaní jako sardinky v konzervě.. Ve čtvrtek odpoledne ale pršet přestalo a my jsme vítali slunce s otevřenou náručí. Od čtvrtku se má nálada jakžtakž zlepšila, protože se blížil domov, měkká a teplá postel a knížka, po které už se mi vážně stýskalo.

Tento týden (na mé poměry) jsem zažila tolik sportu a ušlapala tolik kilometrů, že mi to vystačí na tři roky dopředu. Beze srandy. (Pozn. Johanky z budoucnosti: Veronika nám při příjezdu oznámila, že na konci června jedeme i s šesťáky na kolech po okolí školy..ach neeee!!)

Když už teď sedím ve vlaku směr domov a mám těch (nakonec) zhruba 260 km za sebou, soudím, že to nebylo zase tak hrozné. Bylo to náročné, propršené a propojené, ale zase fajné a vtipnými hláškami prosycené.

Johana Bublíková